ADHD

Neuvěřitelný nárůst objemu léků předepsaných dětem proti ADHD.

Časté diagnostikování dětí a mladistvých diagnózami z okruhu poruch chování se promítá do zvýšení objemu předepsaných preparátů, určených pro jejich řešení. Skutečně je ale řeší? A mohou je vůbec řešit? I přes dramatický nárůst objemu vydistribuovaných preparátů totiž počet dětí s diagnostikovanou ADHD narůstá. Proč?

Jsou děti zlobivé nebo nemocné?

Děti jsou především DĚTI. Mají svůj svět, své potřeby, své radosti i svá trápení. Není divu, že občas úplně nezapadají do světa dospělých a občas vůbec nesplňují představy svých rodičů o tom, co a jak by měly dělat. Není také divu, že rodiče a okolí jejich chování občas považují za zlobení. A není pochyb o tom, že je toho zlobení někdy více, než je zdrávo. Je ale podivuhodné, že se podařilo některým rodičům podsunout myšlenku, že jejich dítě nezlobí, ale je nemocné. Pravdou je, že odborně znějící diagnóza, opentlená vědecky vyhlížejícími vysvětleními, může vypadat skutečně přesvědčivě. Českou republiku tak začaly dobývat poruchy chování.

Může tedy za růstem být nenápadné podsouvání myšlenky, že děti nejsou zlobivé, ale nemocné? Jistá spojitost tam být může. Jen těžko se totiž dá nalézt časopis, který by s tímto tématem v posledních letech nepřišel. Ostatně, takové články se v českých médiích objevují dodnes a stejnou myšlenku dále přiživují. Počet diagnostikovaných dětí mezi tím roste a graf, ukazující nárůst objemu předepsaných preparátů proti "zlobení", nabývá děsivé podoby.

Perfector • Text and Image

Za 12 let máme v ČR 10 x více diagnostikovaných dětí. Jaké to má důsledky?

ADHD je považováno za vývojovou poruchu chování. Dle údajů České školní inspekce bylo ve školním roce 2007/2008 v českých základních školách 1.385 dětí s diagnózou vývojové poruchy chování. Ve školním roce 2018/2019 už jich ovšem bylo 14.585. Více než desetinásobný nárůst je možné vysvětlit různě. V každém případě ale v naší společnosti za tu dobu ADHD získalo pevnou pozici. Na diskuzních fórech má ADHD často takovou popularitu, že může problematiky neznalý čtenář dospět k názoru, že diagnostikovat u dítěte ADHD je celkem běžné a podávat mu nebezpečné preparáty určené k řešení ADHD je samozřejmost. Kuriózní situace nastává ve chvíli, kdy se takové diskuze zúčastní rodič, který je svému dítěti podávat odmítá, zatímco hledá kořeny problémů v nevhodné stravě, vztazích nebo kdekoli jinde než vyznavači tradičního pojetí ADHD. Ten se často stává terčem nepochopení, někdy i útoků. A výsledek? Od roku 1997, kdy se v ČR začaly preparáty určené pro řešení poruch chování dětem a mladistvým předepisovat, vzrostlo vydistribuované množství 29 x (viz graf). Z původních 109.180 denních dávek v roce 1997 došlo do roku 2018 k nárůstu na 3.175.391 denních dávek.

Odpůrci, zastánci a doznání "duchovního otce"

Existence diagnózy ADHD je podepřena celou řadou teorií. Současně však bývá označována za klasický příklad účelově vytvořené diagnózy, sloužící k zajištění odbytu farmaceutických preparátů. Odpůrci z řad rodičů, psychologů, ale i lékařů různých oborů vedou se zastánci ADHD letitý spor, jehož konec se zdá být v nedohlednu. Přitom odpůrci poukazují na 2 nezpochybnitelná fakta - léky na ADHD mají nebezpečné vedlejší účinky a skutečné příčiny dětských problémů jsou většinou přehlíženy.
Na častou negativní roli rodičů ve vzniku dětských problémů poukazuje řečnickou otázkou například psycholog Jeroným Klimeš: "Děti s problémy chování jsou důsledně vyšetřovány. Napadne ale někoho vyšetřit jejich rodiče?" Na původ psychických problémů v oblasti výživy a fyzického zdraví zase poukazuje například blog naturalhealthlyconcept.com: "
Chování typu ADHD je skutečné. Ale – je velice pravděpodobné, že děti s nálepkou ADHD trpí spíše přemírou toxických látek, špatným stavem trávicího systému, alergiemi na potraviny nebo na nějakou látku v prostředí nebo nedostatkem nějakých konkrétních živin – možných důvodů je ještě mnohem víc. Všechny tyto problémy se projevují stejnými znaky a symptomy jako ADHD a další psychiatrické poruchy. Přesto se všechny tyto příznaky dávají do jednoho pytle s podvodnými poruchami a pomáhají farmaceutickým firmám vydělávat miliardy dolarů – vykoupené obětovaným zdravím našich dětí."
Zajímavě z tohoto sporu pak vyčnívá Dr. Leon Eisenberg, jeden z nejznámějších světových neurologů, výzkumník v oblasti dětské psychiatrie a dlouholetý propagátor ADHD, označovaný za „duchovního otce“ ADHD. Ten ve svém posledním interview v roce 2009, pouhých sedm měsíců předtím, než v 87 letech zemřel, prohlásil: „ADHD je ukázkovým příkladem fiktivní choroby.“