Jsou děti zlobivé nebo nemocné?

Děti jsou především DĚTI. Mají svůj svět, své potřeby, své radosti i svá trápení. Není divu, že občas úplně nezapadají do světa dospělých a občas vůbec nesplňují představy svých rodičů o tom, co a jak by měly dělat. Není také divu, že rodiče a okolí jejich chování občas považují za zlobení. A není pochyb o tom, že je toho zlobení někdy více, než je příjemné. Je ale podivuhodné, že se podařilo některým rodičům podsunout myšlenku, že jejich dítě nezlobí, ale je nemocné. Pravdou je, že odborně znějící diagnóza, opentlená vědecky vyhlížejícími vysvětleními, může vypadat skutečně přesvědčivě. Českou republiku tak začaly dobývat poruchy chování.

Může tedy za růstem být nenápadné podsouvání myšlenky, že děti nejsou zlobivé, ale nemocné? Jistá spojitost tam být může. Jen těžko se totiž dá nalézt časopis, který by s tímto tématem v posledních letech nepřišel. Ostatně, takové články se v českých médiích objevují i dnes a stejnou myšlenku dále přiživují. Počet diagnostikovaných dětí mezi tím roste a graf, ukazující nárůst objemu předepsaných preparátů proti "zlobení", nabývá děsivé podoby.